A příští kapitola, bude závěr
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Nevidím a nemůžu dýchat! JSEM MRTVÁ!"
"Nejsi mrtvá, nehysterči, Kath! Jenom to tu… HOŘÍ!" vyjekla Anko.
"Vypadněme odsud," navrhl Takayuki a odšoupl dveře. Oheň se nadýchal kyslíku a zvětšil se.
"Kde jsou ostatní?" zeptala se Kath a mžourala do kouře.
"Pořád bojují," odpověděl Kenshin.
"Nepomůžeme jim?" navrhla Thamp. "Nenecháme je přece zabít!"
"Řekli ať odejdeme, měli bychom je poslechnout," nesouhlasil Takayuki. "Zvládnou zmizet."
"Nevěřim tomu," zavrtěla hlavou Kath, ale cítila se hrozně unavená, než aby ještě vletěla do boje.
"Radši jdeme," změnila názor Anko, když před ně dopadl ohořelý trám. Zbývající lidé opustili dům.
Vyšli ven a překročili mrtvolu žlutookého muže. "Tady se někdo činil," poznamenala Thamp.
"Jste v pohodě?" zajímalo Naomi, která ještě trochu mžourala, ale jinak viděla. "Co ten oheň?"
"Nejsem si jistá, ale asi za to může ten démon, ne?" zadívala se Kath na kouřící strop.
"A vy jste v pohodě?" chtěla vědět Anko.
"Trochu slepý, ale jinak OK," řekla Nari a pořád mrkala.
"Co budeme dělat?" chtěla vědět Iriko. Vypadalo to všechno velmi špatně. Ten démon nejspíš zabije jejich přátelé vevnitř. A potom i je.
"Nevim… Ale Koenma mě naštval. Určitě toho ví mnohem víc a nic nám neřekl!" rozhodila rukama Kath. Potom se ušklíbla. "A určitě i ví, co na něj sakra platí!"
"Chceš říct, že zase stíní?" zeptala se Thamp. "Musíme se ho zeptat, jak na toho démona."
"Jak chceš podat zprávu do Reikai?" zavrtěla hlavou Iriko. "Nemůžeme se tam prostě dostat, nevíme jak."
"My ne, ale Genkai ano," snažila se přijít na nejlepší způsob Naomi.
"Beru si to na starost," usmála se Nari a přešlápla. "Je mi líp, už i vidim, tak zatím!" v tu chvíli jim zmizela z dohledu.
"Myslíte, že to stihne, než se něco stane?" nadhodila Iriko.
"Musíme jí věřit a toho démona zdržíme, co vy na to?" zamnula si Thamp ruce. "Přece v tom ty naše zlatý trapitele nenecháme."
"Je to nebezpečné," varoval je Takayuki. "Ale myslím, že je to to nejlepší, co můžete udělat."
"Si piš," zazubila se Naomi. "Plán bitvy?"
XXX
Kakuzi se rozhodl upálit všechny v domě. Kolem rukou mu běhaly plameny a při každé nepodařené ráně po uhýbajících démonech vzplál kus podlahy. Zdržovali ho, nemohli ho zabít. Jenom ho zdržovali, aby neublížil těm lidem. Byla to hloupost, zabije je jednoho po druhém a splní si svůj sen. Zajímali se víc o lidi, než o své životy. Byli to hlupáci.
"Jsou pryč?" zeptal se Itachi při uhýbání ráně a švihl bičem.
"Ano," odpověděl Zero.
"Mizíme taky!" zavolal Kaitsuki a ukázal ke dveřím. Ostatní kývli a rozběhli se do dveří. Démon byl rozhodnutý jít za nimi, ale Zero ho větrem zdržel. Jinovy útoky mu neublíží, ale přesto ho zastaví. Potom se Zero sebral a zmizel ve dveřích taky. Mikami se dotkl podlahy a zarudly mu oči. Potom rychlostí blesku vypadl z místnosti a ještě rychleji z domu.
"Hele, kluci!" ukázala Kath, když čtyři siluety vyběhli z domu.
"Všichni k zemi nebo do krytů," poručil Kenshin. Dívky zmateně poslechly a potom se domem rozezněl výbuch. Kolem se rozlétly kusy kouřícího a padaly z neuvěřitelné výšky na zem jako meteory. Všechny ohlušila zvuková vlna
"Vybuchl plynovej kotel!" vykřikla Thamp a kryla si hlavu.
"Jakej debil škrtl sirkou!" ozvala se i iriko. Kaitsuki přidržoval u země Naomi a Zero se jako jediný schoval za stromy.
K zemi dopadly poslední kusy dřeva a všichni se opatrně postavili. Itachi pomohl vstát Sakuře, Thamp.
Místo sídla tu ležela kupa trosek, dřevo ještě místy hořelo a oheň se zvětšoval. Kouř mířil ve spirálách vysoko k nebi a zastiňoval slunce. Trosky se na jednom místě podivně nadzvedávaly. Démon zavalený jimi se pokoušel dostat ven. Až vyleze, nebudou mít ponětí, kde je a opět budou vydáni na pospas neviditelnému nepříteli, alespoň někteří z nich.
"Mizíme odsud," zaprosila Anko.
"Ne, počkáme, jak dopadne náš plán," odmítla to Kath. Jin se na ni zmateně podíval. "Protože máme šanci toho démona dostat!"
"Proto je Nari pryč?" zajímalo Itachiho, ale než mu stihli odpovědět, vyletěly do vzduchu kusy dřeva a trosky křupaly pod těžkými kroky, blížícími se k nim.
"Blíží se," upozornil Kenshin.
Anko se zaposlouchala. Démon zrychleně dýchal a jeho kroky byli poznat v praskání trámů a dřeva. "Nevidíme ho, ale můžeme ho slyšet!" poradila ostatním. "Stačí se trochu soustředit."
"Je raněný," řekl Itachi a Anko pochopila, proč tak těžce dýchá. "Má probodnuté rameno dřevěným kůlem, musel si nějakou nešťastnou náhodou ublížit."
Anko si všimla, jak se spolu s kroky objevuje krvavá stopa. Pozvedla svůj meč. Blížil se k nim. Zničehonic na zem dopadl zašpičatělý kus dřeva od krve, musel si ho vytrhnout z těla. Spolu s ním se objevila i krvavá loužička, ale kroky neodezněly. Naopak zrychlily.
"Anko," upozornil ji Kenshin chladně. "Vpravo, dole." Vzpomněla si na trénink a s jistotou vykryla ránu jdoucí na ní od neviditelného nepřítele. "Hlava seshora," navigoval znovu Kenshin a vykryla další ránu. Bylo zvláštní cítit úder a nic nevidět.
Naomi natáhla tětivu s šípem a mířila před Anko. Dokáže toho démona trefit, i když ho nevidí, dokud s ním Anko bojuje. "Můžeš," kývl Itachi, když si byl jistý, že Naomi nemůže ranit Anko. Neotálela a vypustila šíp.
Kakuzi ucítil tu energii. Otočil se a zachytil šíp v letu. S úšklebkem, který nemohli vidět, jen rozlomil. Nikdo mu nevezme sen. Všichni tu zemřou!
Anko se nenechala dlouho pobízet a bodla mečem do prázdna. Ten démon tu měl stát, ale nic netrefila. Musel jí stihnout uhnout. "Pozor," upozornil ji Kaitsuki a ona uskočila vzad. Ucítila bolest na ruce a zjistila, že musela zavadit o tu zbraň. Nebylo to nic vážného, ale pálilo to neskutečně. Malé rány vždycky bolí nejvíc.
Kath s Iriko se krčily u země zády ke všem. Nechávaly bojovat ostatní, prozatím. Když Kenshin varoval Anko, Kath vzhlédla a všimla si, že ji trefil. "Je čas," promluvila k Iriko a ta kývla. Kadet se potom rozběhla k Anko a nahromadila energii do zkrvavené ruky. Jako by nestačilo, že už tak byla unavená na maximum. Slyšela jak se démon blíží k Anko a viděla jeho krev, která se objevovala na zemi. Přiskočila před Anko, která si prohlížela slabé zranění a pozvedla ruku. Teď nebo nikdy.
Iriko se postavila a za ní se u země točily čtyři tornáda, která jiskřila elektrickými výboji. Sledovala, jak Kath vypustila svou energii a stěží ji udržovala jako silové pole, do kterého prudce něco narazilo. Potom pustila tornáda vpřed a ta obklíčila nepřítele. Spojila se do jednoho velkého větrného víru a stáčela se kolem něj v jednom velkém větrném vězení, které probíjelo.
"Tohle by ho mohlo zdržet," zamumlala Kath, která si za tu chvíli ustlala na zemi a kdyby mohla, určitě by na sebe položila cedulku "Zabijte mě, už je mi to fuk." Alespoň tak vypadala.
"Myslím, že ne," polkla Naomi, která mžourala na větrný vír. "Snaží se dostat ven!"
XXX
"Okamžitě to udělej!" vykřikla Nari a chytla za flígr malé dítě s dudlíkem a zvedla ho do vzduchu. "Nebo se neznám!"
"Dobrá, dobrá!" mávalo rukama dítě a pak dopadlo na zem. "Neměli tě sem brát, ale když to jinak nejde, udělám to."
"Skvěle, Koenmo, nejlepší věc, co jsi za život udělal," zazubila se Nari a potom se otevřely velké dveře. Otevřela pusu v údivu, ale hned potom, se vedle ní objevil portál.
"Tak jděte! Než bude pozdě," vykřiklo panovačně dítě a uraženě se posadilo na židli.
XXX
Kath nakonec odmítla umřít a spolu s Iriko krmili větrný vír. Iriko mu přidávala na rychlosti a Kath do něj vpouštěla energii, která měla démona udržet dál od stěn. "To mě zabije!" zafňukala Kath. "Až to skončí, chci džus a hodně džusu a postel a taky vlastního otroka!"
"Připneme ti vránu na vodítko, ale teď se snaž!" dostala ze sebe Iriko těžce soustředěná na práci.
"Dostává se sem!" ukázala Anko. Ve víru se objevovala prasklina, která se nehýbala, což vypadalo podivně. Byla to prasklina v duchovní síle, ne ve větru. Rozšiřovala se. Všichni vyděšeně pozorovali díru a nevšimli si, že se přímo za nimi otevřel obrovský portál. V tu chvíli vír praskl a výbuch energie je smetl na zem.
"Ehem, ehem… Mlha," zamávala před sebou Naomi, jak se snažila zbavit prachu poletujícího kolem.
"CO SI MYSLÍŠ, ŽE DĚLÁŠ!" ozval se mezi nimi vysoký, panovačný hlas. Všichni ztuhli a podívali se směrem, odkud vycházel. Když prach opadl, viděli, jak u portálu stojí Nari a usmívá se jako měsíček na hnoji. A vedle ní stálo cosi, co vzdáleně připomínalo ženu, nebo spíše bachyni. Byla dobré tři metry vysoká a dva široká, měla tři páry prsou jdoucí po sobě. Téměř prasečí nos a malá očka, kterými se přísně dívala do prázdna. Respektive, na Kazukiho.
"Dovolte, abych vám představila Junko Fujimaru," pronesla Nari vážným hlasem, i když jí koutek cukal nahoru. "Démonku třídy B, tři roky po smrti, právě se přišla z Reikai po dohodě podívat na svého milovaného syna!"
Všichni zmlkli a s otevřenými ústy sledovali onu ženštinu. Tvářila se vztekle a zírala na místo, kde se zvětšovala loužička krve. Démon musel stát na místě jako přikovaný.
Kakuzi v tu chvíli opravdu myslel, že si pustí do kalhot. Tohle se nemělo stát. Oheň pekelný, smrt pro něj, ale ne TOHLE!
"TAK ODPOVÍŠ MI!" vykřikla ženština a probodávala ho pohledem.
"A-ahoj mami," vypískl démon a všichni si všimli, že nemá už ten hlas tisíců mrtvých, ale ubohého králíčka na rožni. Zvláštní, nevidí ho, ale slyší dokonale.
"O CO SE TU SNAŽÍŠ!" chtěla dál vědět odpověď bachyně.
"J-já… já…" všechny překvapil koktavý hlas. Kakuzi ze sebe nemohl dostat kloudné slovo. Naomi se u země začala smát do dlaně a i ostatním začaly cukat koutky.
"VŠECHNO MI ŘEKLI! TO SI SPOLU VYŘÍDÍME, MLADÝ MUŽI!" vykřikla bachyně a přešla ke Kakuzimu a zuřivě ho chytla za ruku a táhla pryč. Dívky viděly sice jen brzdné čáry od nohou, ale stačilo jim to, když slyšely ten naříkavý hlas, který se vytratil v portálu do Reikai.
"Ne, maminko, nééééé…."
Portál se uzavřel a všichni zůstali zírat. Naomi se svíjela v křečích smíchu na zemi a postupně se k ní přidávali další a další. Tohle bylo moc na každého. Nikdo nedokáže odporovat své matce. Ani démoni.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář