---Po týdnu---
Naomi přeběhla na prostranství a vystřelila šíp. Letěl ke svému cíly, ale těsně před ním ho zarazil písek. Ale za týden trénování měla Naomi eso v rukávu. Vystřelila další dva šípy a rozběhla se spolu s nimi. Šípy zastavil písek, ale ona už byla u něj. V ruce nahromadila duchovní energii a máchla před sebe. Písek se ji pokusil zastavit, ale duchovní energie ho neutralizovala. Neškodně se rozsypal a Naomi přiskočila dopředu. Shodila Kaitsukiho na zem a ke krku mu přiložila hrot šípu. "Dnes jsem vyhrála," prohlásila s úsměvem.
"Dobrá práce," uznal Kaitsuki a Naomi mu pomohla vstát.
XXX
"Jsi ubohá," slyšela znovu Kath. Za celý zatracený týden, se nehnula z místa. Ruce jí nabyly fialové barvy, ale ani jednou nezvládla zhmotnit energii. Vztekle se otočila na Mikamiho.
"Mám blbýho učitele, to je to!" řekla naštvaně a kopla ho do holeně. Po týdnu se z ní stala vztekající se koule, větší než kdy jindy, a věděla, co si dovolit nesmí. Ale někde si potřebovala vybít vztek, i když to dost často bolelo.
"Drzej spratku," zavrčel Mikami. "Za tvoji neschopnost já nemůžu."
"Nekecej!" ohnala se po něm pěstí, ale on jí chytil ruku a nepříjemně ji zkroutil na záda. "Ne! Násilí na nezletilých ne, znovu ne!" zafňukala ještě, ale pak vykřikla bolestí, jak jí křuplo v kosti.
"Kámoška ti to vyléčí, zase," řekl posměčně Mikami a pustil ji. "A teď pokračuj," Kath ho probodla uslzelým pohledem, potom natáhla druhou ruku ale Mikami zareagoval dřív a objal jí.
"Jednou ti to vrátim," Zamumlala .
XXX
Iriko už vyléčila snad všechny zvířata v lese, teď se starala o lidi a někdy jí to lezlo na nervi. Itachi k ní posílal nejednoho výtržníka ulice a ona teď pořád léčila rozbité hlavy a zlámané prsty. Jenže dnes to bylo trochu jiné.
"Položte ho sem," poručila a shodila věci ze stolu. Měla takovou malou ordinaci, byla to vlastně jídelna, ale ona tam byla celý den a léčila. Právě teď potřebovala Itachiho pomoc, jenže tu nebyl.
Přinesli sem chlapce, kolem patnácti let, s ošklivou ranou na břiše. Někdo ho nejspíš bodl nožem, nebo něco takového. Iriko věděla, co dělat. Alespoň teoreticky, ještě se v praxi s tak hlubokým zraněním nesetkala. Tušila, že to zvládne, ale přesto měla trému a hlavně strach, aby chlapci ještě víc neublížila.
Vyhrnula mu tričko a spěšně očistila ránu, aby věděla, jak je velká. Přitiskla na ni ruku a ignorovala krev, která se řinula ven. Teď, nebo nikdy.
Začala duchovní silou prozkumávat ránu, aby zjistila rozsah vnitřních zranění. Zjistila slabé prušení žaludku, ale když se bude snažit, dokáže ho vyléčit, aniž by musel do nemocnice. Zaměřila se na to zranění a vpustila do něj svou duchovní sílu.
Zvládla to. Krvácení pomalu ustávalo a rána se zevnitř zacelovala. Iriko se usmála, zvládla to a sama! Chlapec usnul vysílením a Iriko dokončila léčení. V tu chvíli se otevřely dveře a vešel Itachi. "Věděl jsem, že to zvládneš," řekl, když viděl chlapce, a usmál se. Iriko Nasupeně přikývla a podívala se na hodiny na stěně.
"Myslím, že je čas zajít Kadet vyléčit další zlomeninu," řekla a vyběhla ven.
XXX
"Pojď si pro mě!" zavolala Thamp. Stála na špičce jednoho ze stomů u louky. Vítr, který si vytvořila, zabraňoval jejímu pádu.
Zero poletoval pár set metrů od ní a kolem ruky se mu točilo tornádo. Dal se do pohybu a letěl přímo na Thamp.
Thamp to čekala. Máchla rukama a seskočila ze špičky stromu. Nenaučila se létat jako Zero, ale dokázala "skeatovat" po vzdušným proudech. Klouzala se na nich a udržovala se tak ve vzduchu. Musela být stále v pohybu, jinak padala. Teď mířila na Zera.
Střetli se, ale Thamp měla plán a byla hbitější. Chytila Jinovu ruku nad loktem, kde nebyl žádný vítr, a nahnula ji na stranu. Tím pohybem vpletla do Zerova tornáda svůj vlastní vítr. Znovu máchla rukou a tornádo se rozpojilo a proud ledového vítru vlyetěl přímo na Zera.
"U-uááá!" stihl vykřiknout Zero a pak sebou vrazil do stromu poblíž. Sjel na zem a efektivně si kecl na zadek.
Thamp dopadla na zem, mohla padat k zemi volným pádem a dopad dokonale zabrzdit větrem. Doběhla k Zerovi a ukázala na něj. "Prohrál!" zavolala nadšeně. "Skóre je 2:4, doženu tě!" Zero se pousmál a vstal.
"Ok, kdme zvu," řekl a znovu vylétl do vzduchu.
XXX
Anko se krčila v křoví. Věděla, že ji Kenshin najde, ani nemusí použít svůj Jagan. Byl rychlejší a hbitější než ona. Zacházel s mečem mistrně, ještě se jí za celou dobu nepovedlo ho nějak zranit nebo zbavit zbraně. Ale to neznamená, že to nevýjde teď.
"Našel jsem tě!" ozvalo se nad ní. Vykryla ránu katanou, jak Kenshin seskočil ze stromu a sekl po ní. Odklonila ránu a hned musela vykrýt další úder, jdoucí jí na krk. Tentokrát držela obranu déle a vykopla nohou. Kenshin uhnul těsně před dopadem rány, ale moc se na ni soustředil.
Anko povolila stisk a katany se o kus propadly. Rychle pustila jednu ruku a šikovně praštila Kenshina přes obě zápěstí tak, že musel svůj meč pustit. Kenshin zaklel a potom dostal ránu pěstí, až se zapotácel. Anko využila jeho vyvedení z rovnováhy a nakopla ho. Kenshin dopadl tvrdě na záda a Anko mu vítězně přiložila meč ke krku.
"Hn," odfrkl si Kenshin. "To ušlo."
Anko se usmála. "Já to říkala. Dostala jsem tě, prcku."
XXX
Nari se naučila vše nezbytné. Byla rychlá a dokázala dát pořádnou ránu, ani se už moc neunavovala. Napřáhla se a Takayuki uskočil dřív, než vůbec rána začala.Nari už to ale čekala. Takayuki se jí chtěl pokusit trefit a uzemnit z druhé strany pěstí. Nechala svou ránu dopadnout do prázdna a skrčila se, takže minul i Takauyki.
Využila svou taktickou polohu a podrazila Takauykimu nohy. Přepadl dozadu, ale nastavil ruce, takže udělal přemet a skončil zase na nohou. Ale to byla Nari už až u něj a silou ho udeřila do břicha. Ještě pořád nedokázala odhadnout sílu úderu a tak Takayuki dopadl na zem o pár metrů dál.
"Taku!" lekla se a přeběhla k němu. "Není ti nic?" ujišťovala se zděšeně.
"Moje ruka," zasípal Takayuki. "Necítím pravou ruku."
Nari se vyděsila a chtěla mu ruku prohlédnout, ale když si všimla vysmátého výrazu v jeho obličeji, všechno jí došlo. "héj to jako není k smíchu!" a uštědřila mu přátelský políček do hlavy.
XXX
"Všechny se za ten týden propracovali na úžasnou úroveň, ale nevm, jestli to bude stačit," řekla Genkai, která vše sledovala z nedalekého kopce, starostlivým hlasem.
"Pravda," souhlasil Itachi. "Ale jedna z nich nedokáže použít duchovní sílu," výzmaně pohlédl na Mikamiho, který tu ještě stál. Ostatní se dál věnovali tréninku.
"Není moje chyba, že je neschopná," odsekl.
"Možná jsme se spletli a ona nemá duchovní sílu," navrhl Itachi. Genkai nesouhlasně zavrtěla hlavou.
"Viděl jsi její ruce, liško?" nahodil Mikami. "Tu sílu má, jen jí nedokáže řádně využít."
"Možná ji chce povzbudit a ne jí lámat ruce a pořád jí objímat," řekl Itachi a vážně se na svého bývalého soupeře podíval.
"Sklapněte oba," uzemnila je Genkai. "Teď se máme soustředit na vážnost situace. Již brzy nastane ten den a my musíme být připraveni. Tohle handrkování je zbytečné. Teď musíme zjistit, kdy se otevře tunel."
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář