Naomi stála u lesíka a čekala. Měla se tu sejít s Kaitsukim a začít s tréninkem. Zvláštní bylo, že okolí bylo úplně neznámé a přehnaně zelené. Jako by ani nebyla v normálním lese. Světle zelená barva všude ji pálila do očí. Ohnula se,
sebrala ze země list a poznala lípu. "Koukám, že už jsi tady. Tak tedy začneme," ozvalo se za ní a ona se leknutím otočila. Stál tam Kaitsuki, ruce překřížené a tvářil se netečně.
sebrala ze země list a poznala lípu. "Koukám, že už jsi tady. Tak tedy začneme," ozvalo se za ní a ona se leknutím otočila. Stál tam Kaitsuki, ruce překřížené a tvářil se netečně.
"Ahoj," pozdravila Naomi a usmála se. "S čím začneme? Jsem ready."
"Genkai mi určila s čím ti pomoct," odpověděl a ukázal rukou o kus dál. Naomi se podívala tím směrem a všimla si terče, asi dvacet metrů od nich.
"Střelba na cíl?" zeptala se nevěřícně a Kaitsuki jí do ruky vtlačil luk a šípy. "Ty umíš střílet z luku, že mě to máš učit?"
Kaitsuki se na ni zahleděl. "Samozřejmě. Když jsem byl loni v Tokiyu, pořádal se tam zrovna turnaj v lukostřelbě. Zvítězil jsem na plný čáře."
"Hustý!" houkla Naomi. "To bych si netypla."
"Fajn. Zkus vystřelit," pobídl ji.
Naomi se podívala na luk ve své ruce a potom vytáhla šíp. Levou rukou nemotorně zasadila šíp do tětivy. S roztřesenou rukou ji natáhla, vynaložila na to dost síly, a pokusila se zamířit. Když si myslela, že by mohla, pustila šíp.
"JAU!" vyprskla, když dostala tětivou přes prsty, luk s šípem jí vypadli z rukou na zem a ona poskakovala a držela se za dlaň, kde se skvěla červená čára.
"Jsi levá," poznamenal Kaitsuki a přerušil tak tok jejích nadávek. Naomi se na něj zamračila.
"Tak si to zkus sám!"
Kaitsuki sebral ze země luk. "V první řadě, luk musíš držet v levé ruce a tětivu natáhnout pravou. Šíp musí být zasazený pevně. Stát musíš bokem a ne rovně jako pravítko. Tětivu s šípem musíš natáhnout na ex silou, ale nesmíš za ni škubat. Rameno musíš mít v pravém úhlu, loket vodorovně se zemí a dlaň ve výšce brady. Šíp leží rovně a jeho hrot musí mířit tam, kde je tvůj cíl," Kaitsuki natáhl tětivu a vystřelil. Šíp proletěl vzduchem a zabodl se do středu terče.
"Drsný," uznala Naomi a kývla.
"Zkus to," řekl Kaitsuki a podal jí luk.
Naomi vzala luk a natáhla ho. "Počkej," zarazil ji. Přišel k ní a srovnal jí loket a dlaň donutil dát pod bradu. "Ruku musíš držet v téhle výšce." Naomi přikývla a snažila se udržet tětivu. Byl to zápřah na ruce. Kaitsuki ji obešel a zkontroloval, jestli stojí dobře. "Teď zamiř a můžeš vystřelit."
Naomi s vděkem pustila tětivu a sledovala, jak šíp letí. Prsty jí pořád nepříjemně pálily od rány předtím, proto si libovala v tom, že se tentokrát nesekla. Šíp minul terč asi o metr a půl. "Dobře!" pochválila se.
"Bylo to strašný," prohlásil Kaitsuki.
"Vždyť jsem se skoro trefila!" odporovala Naomi.
"Skoro nestačí," pronesl Kaitsuki chladně. "Mineš nepřítele a zemřeš."
Naomi bezeslov vzala další šíp rozhodnutá trefit. Pohlídala si jak loket, tak výšku ruky. Pustila tětivu. Minula.
Vystřelila další dva a ani jednou netrefila terč. Lezlo jí to na nervy, netušila, že trefit terč bude tak obtížné. Ten se navíc nehýbal, jak si poradí proti démonovi, který určitě nebude stát jako solný sloup?
"Neumíš mířit," dedukoval Kaitsuki chladným hlasem. Přešel k ní a zezadu ji chytil za ruce, aby mohl mířit spolu s ní. Natáhl tětivu. "Sleduj ten šíp."
Naomi se dívala na hrot šípu, ale byla trochu mimo. Kaitsuki jí prakticky objímal! "Vidíš kam míří hrot?"
"Nad terč," zamumlala nejistě.
"Šíp za letu lehce klesne, čím dál je terč, tím níž se šíp zabodne. Každá střela má lehkou výchylku. Musíš odhadnout vzdálenost. Tenhle terč není moc daleko. Proto stačí mířit k prostředku."
"Mířila jsem," odporovala.
"Trháš rukou, když vystřelíš. Musíš mířit, dokud nepustíš. Mít pevné ruce," pustily dohromady tětivu a šíp skončil zabořený v terči. "Chápeš?"
"Jo," kývla Naomi a Kaitsuki ji pustil. Roztřeseně napnula další šíp. Tenhle den si bude pamatovat.
"Skvěle," pochválil ji Kaitsuki, když zůstal šíp trčet v terči. "Pokračuj."
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář