Jednoho obyčejného dne:
Slunce se teprve škrábalo na oblohu, ale Iriko už spěchala do koupelny. Chce tam být první, aby nemusela stát řadu. Protože členové lesních skřítků měli jen jednu vanu v miniaturní koupelně. A taky jen jeden záchod!
Chtěli to rozšířit, ale neměli dost peněz. Navíc to nikomu, kromě Iriko, nevadilo. Naštěstí uměla rychle běhat. Což jí častokrát zachránilo při rvačkách o poslední kapku teplé vody.
Otevřela dveře koupelny a svůj ručník hodila přes pračku. Odsunula závěs a už se chystala vstoupit do vany, když v tom se ozvala ráda a dveře se rozletěly. Do koupelny nakoukla hnědovlasá hlava.
"Sprchu!" zaječel jak na lesy a vřítil se dovnitř.
Jednou rukou odstrkoval Iriko, druhou si přidržoval ručník kolem beder. Ani chvíli se nerozmýšlela a už po něm házela co jí přišlo do rukou. Krabičku od mýdla, mýdlo až to bouchalo a třískalo. Málem vytrhla i vodovod, naštěstí se v poslední chvíli zarazila (možná to bylo protože Lukas ve snaze zachránit svůj obličej pustil ručník). Dveře se znovu otevřely a v nich stál Koory.
"Lukasy? To už chceš umýt ty záda?" zašklebil se. Až když mu na hlavě přistál pěti kilový Persil, tak si všiml, že je tam i Iriko.
"Lukasy?" Zatvářil se zklamaně. "Vy ji máte radši než mě!" A chvíli to vypadalo, že se Koory rozbrečí.
"A-ale to není vůbec pravda! Tebe mám nejradši na celém světě. Ona mi sem vlezla," ukázal na Iriko.
"Cože? To tys sem vlezl mě!" zavrčela Iriko, chytla Lukase kolem krku a začal jeho hlavou mlátit do zdi.
"Né!" zaječet Koory a chytl Iriko za ruce, aby ji dostal od Lukase co nejdál.
"Co se tu děje?" otevřely se snad už podesáté dveře koupelny.
"Eh..." Trojice ustala ve své podezřele vyhlížející činnosti a zahleděla se na nově příchozího, který se opřel o rám dveří a s úšklebkem je pozoroval. Jeho oči měly černou barvou a vypadalo to, že se náramně baví sledovat tohle dění. Lukas, Iriko a Koory se na sebe podívali a to stačilo na to, aby se dohodli. Všichni natáhli ruku po Itachim a už se mlátili čtyři.
"Do háje," ujelo Itachimu, když zjistit, že dva z jeho soupeřů nemají oblečení. Jenže teďka mu šlo spíš o krk, než o sledování nahotinek.
Dveře zůstaly otevřené a tak se po jeskyni rozléhalo víc a víc hluku. To přilákalo Kaitsukiho, který, když viděl trčet ruku někoho z nich, neváhal a skočil mezi ně taky. Iriko se nenávistně zadívala na své soupeře, mezi které se přidal i Kaitsuki a se znepokojením zjistila, že ostatní bojují ve dvojicích, jen ona je sama.
Koory přemýšlel, jak se pomstít Iriko a za chvíli se mu naskytla vhodná příležitost. Strčil do Itachiho, který zapackoval a zabořil obličej přímo do Iričiny hrudi... Itachi zrudnul, ale jen lehce. A rychle se otočil na Kooryho, který schytal pořádnou ránu do břicha.
"Hele tohle je soukromá party?" ozval se někdo se slzami na krajíčku od těch nenáviděných dveří koupelny.
"Co se tu děje?" zívl si Zero.
Když pořádně rozlepil oči, zjistil, že před ním je něco z čeho se dá tržit. Otočila se na podpatku a utíkal do svého pokoje. Když se vrátil Lukase, někdo mlátil hlava-nehlava. Ale to bylo jedno, zapnul kameru a dam se do natáčení.
„Z toho něco bude," říkal si pro sebe.
A tak se tam všichni mlátili hlava nehlava. Koory se pokoušel pomstít se Iriko, Itachi se mstil koorymu, Iriko Lukasovi,Lukas se prostě bránil a Kaitsuki si to užíval. Jen Zero stál opodál a vše natáčel.
Nakonec, asi po půl hodně, už nezůstal žádný kus oblečení v celku. Trhat a škrábat bylo to jediné, co se ve stísněném prostou koupelny dalo dělat.
"Já vás... Já vás..." ozvalo se tiše a rozzlobeně. Všichni přestali ve své činnosti a ohlédli se směrem po hlase.
"Vy jste zničili mojí koupelnu!" zařvala Naomi a ukázala rukou na poničená interiér.
"Puf!" a na místo Naomi tam postával vysmátý Kenshin. Ukazoval na ně a chytal se za břicho.
"Kenshine!" vykřikli sborově a vrhli se na Kenshina. Ten se před ránami do obličeje schoval za Itachim.
Za chvíli už nikdo nemohl. Vzduch byl vydýchaný a dveře se nedaly otevřít. Všichni oddechovali. Několik zvědavých očí civělo na Iriku. Ta si jejich pohledů všimla a proto se snažila nějak navázal konverzaci.
"Tak, tady chybí už jen..." ale to nedořekla protože se znovu zaskřípaly dveře za doprovodu radostného pískání. Rychle se otevřely a v nich stála Naomi v županu, v jedné ruce držela kartáč na umytí zad a ve druhé byla malá, žlutá, gumová kachnička.
"Takovou jsem měl taky, když jsem byl malý," prohodil Itachi při pohledu na kachničku.
Sedmero vražedných očí se podívalo na Itachiho a hnedka potom na Naomi. Stála tam a bylaa dost v šoku. Za chvíli se podívala do své ruky a i hned ji strčil za záda.
'Moje milovaná kachnička...' pomyslela si a vrhla zlé pohledy na členy až na Iriko, na které zůstala viset očima. Ta popadla prvního na koho dosáhla a schovala se za něj.
"Moc rád bych věděla," začala Naomi, "proč jsou Lukas a Iriko nazí..."