4.kapitola
"Dobrý den slečno, sem Lovec Mikami" pozdravil příchozí, který se zjevil jako duch přímo za Tessynými zády.
"FUJ! To sou ale blbý fóry" vydechla Tessa, a vzpamatovávala se ze šoku.Mikami měl totiž svůj obvyklý nástup. A to náhlé zjevení doprovázené zvukem "PUF" a kouřem.
"Promiňte, nechtěl sem vás vylekat" smál se Mikami a ve své obvyklé pozici, s rukou za hlavou se usmíval.
"Dobře, posaďte se" vybídla ho Tessa a únavou si už ani nestoupala aby se, jako to dělala vždy, přivítala s pacientem.
"Dobrá, co vás trápí? Nebo raději, proč jste přišel?" opravila se, když si vzpomněla na incident s Koorym.
"No…jak začít"
"Nechci radit, ale zkuste to od začátku" Tessa byla už viditelně vytočená, i když netušila co z Mikamiho vyleze.
"Jak myslíte. No narodil sem se mamince a tatínkovi v roce…"
"ÁÁÁ! Takhle od začátku, sem to zase nemyslela…" zanaříkala zoufale Tessa. "přestaňte mě rozčilovat a řekněte proč jste tu!" začala pomalu zvyšovat hlas.
" Nervíky, co?" zeptal se Mikami a to velice nemístně.
"Pane, jestli si myslíte, že jste vtipný, tak se pletete…" řekla Tessa teď už velice výhružně.
"Eh…Pardon, tak přejdeme k problému"
"Ale že to trvalo" řekla skoro neslyšitelně.
"No tak určitě jste si stačila všimnout, že nosím dýku."
"Ne, sem asi uplně pitomá" znova velmi neslyšně…
"Jako malý sem ji začal nosit, abych vypadal drsně, to chápete, že? A aby se na mě holky lepily a ono to vyšlo…ale už ji nemůžu sundat, objevila se mi z ní totiž taková ošklivá vyrážka a nechtěl bych někoho vyděsit."
"Jak šlechetné" velmi potichu "A po mě chcete vyléčit tu výrážku? Jestli ste si nevšiml nejste tu na kožní" už normálním hlasem.
"Ale nebojte, na vyrážku už sem si zvykl, ale vadí mi že teď lidé vlastně neví, kdo sem. Neznají "mé pravé já!"… " zoufal si Mikami.
"A to vás mrzí, co?" řekla ironicky Tessa, ale začala si uvědomovat, že je to pacient a hned nabrala na profesionalitě. "Trpíte kvůli tomu někdy depresemi? Nedostatek spánku? Ztráta nálady nebo odloučení od svých blízkých? Pozorujete na sobě nějaké změny v chování?"
"Ano, trochu…začal sem chodit pozdě. Bojím se že když vyrážku dobře nezakryji budou se mi lidi smát" vysvětloval. "Slyšíte to taky?"
Do místnosti vtrhnul Kenshin a jak je jeho zvykem začal křičet na celou ordinaci.
"Hahá! Já věděl že vás tady najdu Mikami. To by mě zajímalo jakej máte problém" smál se nepřetržitě Kenshin ale to už si to k němu buldozérovala Tessa a dala mu pohlavek.
"Hej, za co? Na rozdíl od něj, sem objednanej" gebil se Kenshin na celé kolo.
"CO?…Je to pravda?" otočila se Tessa s dotazem na Mikamiho.
"No víte, říkal sem že chodím často pozdě, měl sem tu být už ráno, ale May mě pustila, když sem se na ni mile usmál, hned roztála."
"MAY!!!" zakřičela Tessa.
"Ano?" přiběhla poslušně May.
"Můžete nějak vysvětlit tenhle zmatek?"
"Mikami měl přijít ráno, nepřišel, prý musel pomáhat stařence s nákupem až domů…je tak obětavý…a Kenshin tu nebyl, tak sem si řekla , že nevadí když půjde teď."
"A nemohla jste se mi o tom aspoň zmínit? No nevadí…Kenshine něco si potřeboval? Sice si mi pomáhal když sem se přistěhovala, ale že by si měl nějaký problém sem si nevšimla."
"Taky že ne, ale chtěl sem zjistit, proč je sem objednaný Mikami a tak sem se taky objednal aby jste mě nemohla vyhodit" culil se jak sluníčko na hnoji. A pak si vytáhl bagetu a začal jíst…To byl pro Tesu samozřejmě už vrchol, protože ji hlasitě kručelo v žaludku.
"A ven…" přikázala a kdyby oči mohly vraždit, Kenshin by byl v tu ránu mrtvý…a hned několikrát.
"Fajn, fájn, stejně to potom nějak zjistim a teď jdu k Richirakovi na další Bagetu" oznámil protože tu donesenou už stačil snít. May odvedla Kenshina a Tessa se zase posadila
"To znamená, že nemám ani vaši kartu" řekla a vzala si prázdnou, aby ji mohla vyplnit "čí vy ste?" zeptala se v domění, že už jí nic nerozhodí a že se dozví Mikamiho příjmení. Pletla se.
"Maminčin"odpověděl Mikami a velice nevinně se usmíval.
"Ven" řekla Tessa s ledovým klidem.
"Ale co můj problém?" zeptal se ještě Mikami na odchodu.
"Vzhledem k tomu, že má asistentka se i přes vaší dýku, vyrážku a divný chování rozplývala při každém vašem slově, myslím že to nebude zas tak vážné."
"Když myslíte. Ale možná máte pravdu…tak děkuju" řekl ještě Mikami a potom(opět s milým úsměvem) zmizel.
…nastalo ticho.
Chvilka napětí.
A po delší pauze…
"To byl ale debil!" ulevila si Tessa a když se uklidnila a shrnula situaci uznala, že zas tak hroznej nebyl a navíc hezkej…ale tyhle myšlenky okamžitě zahnal příchozí pár lidí.