Byl krásný slunečný den, ve vesnici panoval klid. Všichni někde s někým byli, jenom Zero odmítal vyjít z domu.
Už to byly víc jak dva měsíce… Opět se vracel ve vzpomínkách k tomu, jak našel onen kráter… Co to sakra zase dělám?! Rychle zavrtěl hlavou, aby mu z ty vzpomínky zmizely, ale ať se snažil sebevíc, nešlo to…
,,Zero! ZERO!!!“
Otočil se.
,,Ahoj, Tiriss… Děje se něco?“
,,No…“ Tiriss se na něj povzbudivě usmála. ,,Tomoko nás chce vidět, myslím, že pro nás má úkol.“
,,Aha…“ Zero tedy změnil směr a šel s Tiriss do budovy, kde měla být Tomoko.
,,Zero, posloucháš mě vůbec?!“ vyjela na něj Tomoko, když na ní už 15 minut nepřítomně koukal. Zero místo odpovědi vydal jen neurčitý zvuk a kývl hlavou,že jo. Tiriss, která stála těsně za ním jenom přešlápla na místě. TakyTomoko neposlouchala, ale zachytila aspoň ty důležité údaje. Měli jít do měsíčního města. Ale nechápala, proč je posílá do toho zapadlého hnízda…
,,Budete pátrat po Itachim.“ upřesnila jim Tomoko.když si všimla jejich výrazu.
,,Ale Toky, to tam máme jít jenom my dva?“
,,Ano Tiriss, a navíc budete ho jen hledat ne s ním bojovat.“
Tiriss se zatvářila zmateně, ale nakonec jen kývla hlavou a spolu se Zerem odešli pryč.
Zero seděl na posteli a kouřil. Vedle sebe měl nedobalený baťoh.Tehdy… Ano, tehdy ještě byly všichni spolu, než Itachi odešel z vesnice. Tehdy bylo všechno v pohodě… Tehdy, v ten den začaly problémy…
rozhodl se dobalit zbylé věci, které mu ještě scházely. Poté zamknul byt, a pomalu se šoural na místo, kde se měli se Tiriss sejít.
,,Jdeš pozdě!“ prohodila místo pozdravu Tiriss, nezlobila se, řekla to jen tak.
,,Promiň, trochu jsem se zdržel…“ zamumlal Zero a usmál se na ní. ,,Tak můžeme jít?“ dodal trochu veseleji a vyrazil jako první. Uvědomoval si, že nemůže dělat chyby proto, že se posledních pár měsíců necítil zrovna ve své kůži… Stejně nic z toho co se stalo nemohl dopředu ovlivnit, takže to teď dočasně hodí za hlavu a sebelitování nechá na později.
,,Hej, Zero, dáme si pauzu!“ ozvala se za ním Tiriss,celá udýchaná a zastavila.
,,Dobrej nápad!“ přitakal Zero a zastavil se rovněž. Stejně už se stmívalo a nemělo smysl se někam hnát ve tmě. Rozdělali si oheň, sedli si k němu ,Zero si zapálil cigaretu a začali si povídat.